Divotvorný čas


BAKÁTEK, PEČIČKA aneb PRVNÍ MRAZÍKY

Tímto se se zmrzlým nosem a vděčná palestýně opět navracím ke vzpomínání. Slova v nadpisu jsou z mého vlastního osobitého slovníku, který chtěl být jiný a originální, ale posléze mi ho výchovou pokazili.

http://www.youtube.com/watch?v=ZIjZtgyPhS0

Opravdu se blíží ten za nehty a za límec zalézající sychravý podzimní ( nebo spíš předzimní) čas. Dnes jsem utíkala do práce kouříc i když jsem nekouřila, tulíc se k batohu, který mě zahříval na mé návětrné straně a marně jsem se snažila prokouknout mlhu zahuštěnou nedýchatelnými emisemi. Jinak jsem ale byla ráda, že svět se přes noc nezměnil, že vše je jak má být ( rozumějte, zas mi ujela tramvaj a tím pádem i autobus). V práci jsem konečně nechala zavřené dveře a dokonce potupně popustila uzdu topení. Popíjím maté IQ a doufám, že se to třeba nějak projeví. Spíš ale to vypadá na IQ té tykve, co se z ní maté pije. Taky jsem si dnes vyhledala písničky (které znám) a akordy a těším se domů, jak budu rušit poklidný noční klid. Stihnu-li to dřív než ulice obsadí ožralové, fanoušci a věčně cosi shánějící feťáci, tak si sousedi užijou. Musím se s Val zkrátka pokamarádit. Ještě se těším na statování u anglické konverzace naší Báry. Nejde mi to tak podobně moc, jak moc jí to jde. Dělám posluchače a dětinsky se raduju, když občas nějakému tomu and nebo yes rozumím. Je to príma. Jinak vím o čem konverzuje jen díky tomu, že mi to předem řekne (česky samozřejmě!). Další těšení si nechám na Honzu a jeho zevrubný ( či možná i podrobný) popis prvního dne v nové škole. Přezdívka Leštil je dost dobrá. Možná si v hloubi duše přál něco drsnějšího, ale Leštil je roztomilé. Budu mu tak taky říkat. Ještě nás dnes čeká krušný večer a ještě krušnější noc. Náš Dany objevil hárající fenku a od té doby jeho hormony žijí vlastním životem. Je zoufalý a vláčený svým toužícím libidem.Jen se tak dohadujeme, že jednou v životě se mu snad akt psí lásky povedl, ale zas tak na sto procent to jisté není. Chudák. Je mu osm let a ještě si nevrzl. V noci kvílí a houká jako lokomotiva ze spaní, ale většinu času se jen dožaduje, abychom s ním šli ven nahánět psí roštěnky. Už si chudák ani nevybírá. Onehdá vzplanul láskou k yorkširce. Velikostní rozdíl mezi nima je asi takový, jako mezi Hagridem a trpaslíky. Technická nemožnost provedení vytoužené akce je Danymu fuk. Tak ho radši nepouštíme z vodítka, necháváme se jím vláčet parkem a chytáme se stromů coby jediné možnosti zabrzdit. Řeknu vám, ještě že se mi povedlo se vdát. Když vidím Danyho, musí to být zoufalý život, takhle o samotě.
 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt