Divotvorný čas


JAK JSEM POZNALA, ŽE JSEM OUT aneb HLEDÁM SI PRÁCI

No né že bych byla taková pipinka, co musí být stále in. In jsem asi ani nikdy nebyla. Jenom se mi tento týden poskládala jedna mozaika a já nevím, co s tím dál budu dělat.

http://www.youtube.com/watch?v=Gk5w_wkdN7M

Možná to znáte, sem tam se vám dostane do ruky nějaký útržek něčeho a když si pak časem nad útržky sednete, ejhle je tu úplně jasný obrázek. Já jsem tento týden viděla jasný obrázek svého nynějšího zaměstnání. Ve chvíli, kdy se vám už neříká prosím a děkuju, kdy vám dá šéf míň peněz než ostatním s vysvětlením (za vašimi zády), že není spokojen s vaší prací, kdy se už nezapočítáváte do objednávky chlebíčků a kdy s vámi nemluví už ani noha vašeho pracovního stolu, v takovou chvíli je dobré si říct...asi to není počasím a mé kolegyně asi nemají trable doma. Vztahovačnost je jistě na místě. A tak zase posílám inzeráty a zase znova se budu chodit představovat a vyprávět, co umím a neumím. Klidně to budu dělat až do důchodu, protože v prostředí nápadně připomínajícím třetí třídu základní školy asi pracovat nemohu.  Abych byla úplně přesná, tohle není jen  moje mozaika. Takhle se v poslední době chovají všichni ke všem. To je snad ještě horší, než když si na jednoho zasedne celičký kolektiv. Hu. Jenže já si asi odmítám dělat dobře na úkor někoho dalšího. Prostě uvidím. Osm a půl hodiny mluvit nemusím, pokecám si pak cestou domů sama se sebou, neboť samomluva je hezká věc. Když pracuju blbě, podle šéfa, možná nastala doba, abych fakt blbě pracovat začala. Když se už neříká prosím, nemusím říkat děkuji. Prostě si to během hledání jiné práce nechám volně procházet hlavou a budu se rozčilovat míň než ostatní, protože jen do výšky platu. Možná to bude mít i něco do sebe. Uvidíme.

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt