Divotvorný čas


JAK JSEM V SOBOTU LÉTALA aneb VÍKENDOVÁ REVUE

To byl zase víkend! On byl dobrý, takový pohodový a vtipný, ale teď mě bolí koleno.  Prostě jsem zjistila, že neumím lítat.

http://www.youtube.com/watch?v=0Ie3Myg0c6U

Sobota byla výborná. Nejdřív nás doma bylo o tři víc, potom úplně všichni (až na mě) domov opustili a bylo nás o tři míň ( takže jen jedna já). Polila jsem se (málem) vařící kávou, tím jsem se dokonale probudila a rozhodla se o urychlenou asanaci zdevastovaného bytu a to doslova podle babičkou opovrhované metody "navrch huj a vespod fuj". Posléze jsem domů dovlekla tři tašky neuvěřitelných rozměrů, uvařila hromadu jídla, zasedla ke kávě a ke knize a libovala si, jak mi schne prádlo. Stále jsem byla doma sama a nemohla jsem si to vynachválit. Katastrofa přišla až večer. Může za to Honza, který se bavil v Bílé vráně, okopával si tam steely a umožnil mi tou absencí přístup k počítači. Když jsem křepce v jeho setmělém pokoji od počítače vstala, zahákla jsem si nohu do činky, ale zbytek mě si toho nevšiml a šel dál. Ve chvíli, kdy se má rovnováha dostala do vážného rozporu s gravitací, vyhákla se noha zpod činky a já letěla. Opravdu do výšky, bylo mi tak lehce, jako mi pak bylo špatně, když jsem přistála na koleno. Bára, která byla svědkem mého aviatického pokusu přiběhla a vykřikovala cosi o sanitce. Já měla koňskou touhu vstát a zjistit, zda ta noha bude použitelná. Vždy když jsem užuž vstávala, Bára mě starostlivě svalila zpět na zem, ať si nestoupám a odpočívám. Její způsob první pomoci byl totálně nepohodlný a až po několikerém marném pokusu jsem jí nakonec přeci jen přemluvila a nechala mě postavit se.  Noha fungovala a i přes zajímavé barevné ornamenty je koleno díky bohu v pořádku. Pak to chvíli vypadalo, že není jisté, kdo potřebuje první pomoc teď. Neděli jsem tedy strávila četbou a hlazením bolevého kolena a pak jsem si šla zašíšat a pokecat k mamince. Byl už takový chladivý a trochu navlhlý podzimní den a bylo by to celé úplně fajn, kdyby tím víkend nekončil. Přesto jsem se i pobavila. Možná bych se toho měla spíš lekat, ale zatím je to zábavné. V sobotu jsem totiž zároveň s jídlem dovlekla komplet nových příborů. Nevím kam všechny dosavadní zmizely, ale už se nám nedařilo prostřít ani pro nás čtyři lidi ( Dany to zatím s příborem moc neumí). Večer jsem se novým přírustkem do domácnosti chlubila manželovi a  Aleš se radoval se mnou a příbory schválil. To by vtipné nebylo, ale že v neděli radostně koukal do šuplíku v kuchyni, volal mě a úplně vánočně překvapený mi sděloval, že tam máme nějaké úpolně nové nářadí, to už docela vtipné bylo. Nevěřil, že jsme si o tom večer povídali, pak zesmutněl a řekl, že teď jasně vidím, jak na tom je. Pobavila mě představa, že jednou bude přicházet domů, vykat mi a večer co večer bude nervózná, jako na prvním rande. Jenže pak mi došlo, že by nemusel pokaždé trefit domů. Koupím dnes radši nějaké gingo pilulky na paměť. A vy se mějte krásně a dobrý start do dalších únavných pěti dní.
 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt