Divotvorný čas


KTERAK JSEM SE TÉMĚŘ MARNĚ UČILA JAZYKY

Tak si tu v práci jazykem hraju se zubem, co měl včera nějakou katastrofu a soustavně svým narušeným povrchem přitahuje mojí pozornost. A jak si tak o ten zub drbu jazyk, napadlo mě (díky pane A. že jste mi to dovolil), že jsem velmi nešťastný jazykozpytec. Problém s jazyky začal hned češtinou ve škole. Vytvořila jsem si vlastní, složitá a vzdělání potřebující pravidla českého pravopisu. Nemohla jsem napsat například, že Jirásek s Nerudou byli, protože já musela napsat byly, neboť oba již nebyly a tudíž byly neživotní..chachá. Nebo jsem psala rybyčky. Rozumějte, je to logické -základ slova jsou ryby a přípona je čky.  No s odstupem času musím uznat, že to nebylo dost vymakané, ale já i moji učitelé českého jazyka jsme se tím dlouho bavili (doufám, že jsou fšichni ještě životní.).

Dalším jazykem byla ruština. Nádherný znělý jazyk, jednoduchá pravidla leč taková spousta vyjímek, až to vůbec nešlo pochopit...teda mně. Však jsem z ní málem neodmaturovala a nebýt soucitu neoblíbené profesorky....nevím, nevím Ale ještě dnes umím zapět Kaťušu a zarecitovat v originále dopis Taťány Oněginovi. Co jsem čunila v pravopise, to jsem aspoň doháněla výslovností.

Nejhorší byla němčina. Někdy kolem páté třídy mi rodiče zaplatili kroužek němčiny a já místo toho chodila o dveře vedle na kroužek pěstování ozdobných kopřiv. Když to prasklo( a trvalo jim to dost dlouho, vezmu-li v potaz, že byt byl až po strop plný kopřiv všech barev)-tak to byl dost nemilý malér. Bohužel zároveň prasklo, že chodím za zobcovou flétnu a lžu učiteli, že tatínek oslepl a já ho vodím k doktorům.

A pak jsem se poznala s angličtinou. Nebylo to oboustranné partnerství, neboť angličtina měla vždy navrch. Asi ve třeťáku nám profesorkla rozdala papíry, přečetla jakýsi anglický článek a my měli dospěle a hlavně anglicky popsat, o čem to bylo. Snažila jsem se jako prase, abych při její deklamaci pochytila ta různá slova, snažila jsem se je pak vložit na papír a dát jim nějakou formu. Zdálo se mi nemožné, že bych nic nepochytila. Výsledek? Článek byl o "válce růží." Všichni spolužáci psali o" válce růží". Jen já napsala pojednání o tom, jak vědci zkoumají, zda žáby mohou plavat v mléce. Udivilo mě to. To bych do sebe neřekla, že něco takovýho umím napsat anglicky. Ale byla to holt netrefa a kule.

Pak si ještě matně vzpomínám, jak jsem se pomocí táty učila sprostě. Vždycky jsem zaslechla nějaký vtip, co jsem ho naprosto vůbec nechápala. Shodit se tím, že nevím...to by byla panečku hloupost. Schovávala jsem si je tedy pro chvíle, kdy měl můj táta buď někoho na návštěvě nebo například když řídil auto. Z toho, jak sebou cukal zlostí, že mě nemůže přizabít jsem pomalu ale jistě rozšiřovala své obzory.Pravda je, že touhle formou jsem se sice naučila, co sprosté je a co ne, ale význam...ten v mnohých případech docházel až daleko později.

Se čtením jsem začala až v sedmé třídě. Do té doby mě nudilo. Když nám ale po nezáživné přednášce, do které jsme všichni vkládali nemalé naděje, rozdal sexuolog letáčky (buď byl slepý nebo vtipný) a to následovně-klukům ten s názvem Dospíváš v ženu a nám holkám  Dospíváš v muže, zjistila jsem, že čtením si také mohu rozšiřovat obzory. 

Takže teď už čtu, píšu a snažím se vybírat si slova, která umím napsat, dělám roztomilé hrubky, neumím žádný světový jazyk a přeci se umím domluvit jakousi směsí ruskoanglickoitalskolatinskohotentótské rukomluvy...........a co mám s tím zubem, to mě rozčiluje,

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

super

(helaop, 23. 8. 2007 14:26)

škoda, že jsem tě tenkrát neznala. To bych díky tak velkolepé maličkosti třeba ani nemusela do školy. A...vlastně zpět...vyrvali mi slepáka před nástupem do vzdělávacího procesu. Byli prozíraví..zdá se

haha:)

(Manndarinne, 23. 8. 2007 14:08)

vtipny co vsechno dokaze clovek vymyslet, kdyz na ten krouzek FAKT nechce... (ja sem mela vzdycky pred plavanim slepaka:))

Portrét

Kontakt