Divotvorný čas


MÁ PŘÁNÍ

 
Každý večer...nebo skoro každý usínám s přáním, ať jsem dobrý člověk. Kdysi jsem si toho přávala spoustu. Na přání mám už dnes své lidi a je jich až až. Někdy si sice přeju, aby mě někdo pohladil po vlasech a řekl něco moc pěkného, ale jinak mi rok od roku víc přání připadají, jako sousto cukrové vaty, které zmizí v puse a nezbude po něm než ta sladká chvilka na jazyku. Věci se dějí. Ať krásně a šťastně nebo ošklivě a bolavě....všechno nějak moc míjí. Moc rychle. Život mi sem tam připadá, jako krajina, která se mění neskutečnou rychlostí, když jí pozorujete z okénka jedoucího rychlíku. A někdy si i připadám taková nezúčastněná. A proto mám veliké přání, abych byla dobrým člověkem
 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt