Divotvorný čas


MOJI PŘÁTELÉ

Kdo řekne, že nemá přítele, za toho budu plakat tak dlouho, dokud ho nepotká. V jedné pop písničce se zpívá ta největší pravda:"Přátelství, to je někdy víc než láska"
Lidi, které tu teď zmíním, jako své přátele, ti to mohou i cítit jinak. Já pro ně nemusím být úplně to samé, co oni pro mne, ale jasně už teď vyplývá, že mým přítelem není pes, ale normální člověkové.
Jedním z největších životních výher v oblasti přátelství, je můj manžel. Aleš mě zná z té dobré i z té špatné stránky. Ví o mě asi skoro všechno. Zbytek do toho všechno totiž znám už jen já. To je ta 13.komnata, o které vím já a Bůh. Kdykoliv jsem byla úplně nejvíc v koncích, Aleš seděl vedle mě, držel pevně mojí ruku a vrátil mě zpátky tak, že zase všechno šlo.
Druhým tak velkým přítelem je pro mě moje sestra. Taky mě zná. Moc dobře. A právě pro to, je to člověk, za kterým můžu jít, nemusím hrát divadlo a cokoliv jí řeknu, jako by rovnou dělalo pořádek v mé hlavě. Je silná. Nikdy bych to do ní neřekla. Silná a něžná. Myslím, že má sestra je Elf.
Olga je úžasná bytůstka. Olga je víla, která se mi zjevila v životě a nikdy o ní nechci přijít. Olga mě sytí nápady a naučila mě zacházet s mými náctiletými dětmi, protože k nim má o jednu generaci blíž. Olze můžu otevřít to nejčernější v sobě a jako bych pak dovedla změnit černou aspoň na šedou a přijmout rozhřešení.
Milena je báječná. Vůbec to není ta Milena z povídky. Měla jsem z toho i špatné svědomí, že se hlavní postava jmenuje jako ona. Povídka vznikla dřív, než Milena přišla do mého života. Milena je velmi stará a rozumná duše i když je mladá, je silná a moudrá a mockrát mi pomohla se zorientovat. Vzácně se u ní snoubí rozum s něčím velmi duchovním.
Mými přáteli jsou v mých očích i mé děti. Možná by to tak nemělo být, ale byly chvíle, kdy mi svou upřímností hodně pomohly a taky chvíle, kdy jsem od nich dostala podporu a pomoc , když jsem to nejvíc potřebovala.
Moc bych si přála, abych i já, výše jmenovaným mohla oplatit vše, co udělali pro mě.
Zvláštní druh přítele je Štěpánka. Seděla jsem s ní na gymplu v první lavici, hned u katedry. Po gymplu jsme se scházely tak jednou do roka. Teď se vídáme jednou za pět...deset let. Ale rozhovoir plyne, jako bychom se viděly včera.
Samozřejmě mám spoustu dalších lidí moc ráda, mám kamarády, ale přátel bývá v životě jen málo. Děkuju za ně.
 

Portrét

Kontakt