Divotvorný čas


TERORISTI U ANDĚLA

o produkování křesťanské, ale nekřesťansky strašné muziky a o všem možném dalším.
Zdá se, což je jistě i pro mé čtenáře potěšitelné a úlevné, že můj zub je ohlazen a jazyk zahojen. To to šlo docela rychle. Takže již žádné další jazykové evokace a provokace. Ale mám tady jednu provokaci křesťanskou, ke které se, po delší oklice spojené s procházkou mými mozkovými závity, dostanu a vy také, pokud to vydržíte do konce.

Znovushlédnutí filmu Spalovač mrtvol, jízda tramvají kolem krematoria Motol a toužebné čekání na to, až mi dcera vrátí Kněžnu a kuchařku ve mně způsobilo fuksovské ochromení. V noci se budím z hrůzných snů, ve kterých mi podivným záběrem rybího oka znetvořená tvář Rudolfa Hrušínského nabízí zpopelnění, jako vrchol blaženosti. Přes den pak o svých nejdražších uvažuji jako o nebeských a andělských bytostech. Je to zřejmně způsobeno výčitkami svědomí, že jsem stále ještě nezařadila Ladislava Fukse do svých oblíbenců. Omlouvám se pane Fuks, ale je to způsobeno přemírou jiných myšlenek, které by mi utekly a taky pitomou leností.
Dnes ale by se Vám, pane Fuks, dnes by se vám má odpolední cesta z práce, s celou svou groteskností, líbila.
Jdouce z práce(úsměv), potkala jsem svého syna. Stál u Anděla, sám jako anděl (nebo Večerníček?), ve žlutém erárním triku a rozdával těm dobrým lidem kolem sebe letáčky. Je to hodný hoch, pracovitý. Koupí si za vydělané peníze krásné okované boty. Jsem na něho hrdá. On vlastně "andělský" ani nerozdával všem, on si vybíral ty lidi, pro které byly letáky určeny. To však občas rozčílilo někoho z ne právě cílové skupiny a ten pak šel a leták si sám vzal. Já osobně jsem jednoho takového dobrého člověka málem zašlápla. Hned vedle "andělského" si skupinka křesťanů (u Anděla nechvalně známá) rozložila svůj hlavní válečný stan...tedy jen obrazně. Rozložili si stojany, rozestavili se, vzali hudební nástroje a k Boží slávě bohužel začali vyluzovat něco tak dokonale neintonačního a amelodického, zato však hlasitého, že jsem utekla do knihkupectví. Žena u pokladny se zdála být tím řevem hypnotizována a když jsem se jí s úsměvem zeptala, zda už uvěřila, vypadala, že po mně neskočí jen proto, že pult je příliš vysoký. Na ulici mě opět praštil ten řev :"Ježíš Kristus tě miluje, víš to, že tě miluje" a na mě to spíš působilo, že jestli okamžitě nepadnu před nima na kolena , tak mi nakopou prdel. A další flák "Ježíš je všude" jo s tím jsem souhlasila, neboť já ho měla díky nim plný zuby. Zato mně napadl Ahasver. Muž plivnoucí na Ježíše, který dodnes bloudí světem s věčným prokletím. To chápu. Já osobně bych na Ježíše neplivla, protože si ho vážím, ale kdybych plivla na ty hudební teroristy, tak by mi možná večer Pán Bůh poděkoval.
Takže nezapomeňte, že u Anděla není bezpečno, že nemáte-li dostatek hudebního sluchu, máte si zpívat doma nebo na návštěvě hluché babičky a že nejlepší recept na zahnání těžkých snů, je Forrest Gump.
 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt