Divotvorný čas


PÁR PÍSNIČEK OD PŮVODNÍHO BUREŠE a JEDEN BLBÝ DEN

Což bych měla uvést na pravou míru. Jedno s druhým nesouvisí.(úsměv)

Dneska byl den Blbec, ale nějak to nemělo (ó díky Bohu) žádný hmatatelný důvod. Takže psát tady o tom, že mi není právě moc hej a mám pocit, že na co sáhnu, to blbě dopadne, to by nebylo moc zajímavé. Jistě, mohla bych tudíž potřást rukou Georgovi Bushovi, třeba by to fungovalo, ale neboť to není reálné, pouštím ten hezký nápad z hlavy. Děti dnes radši hladit nebudu.
Takže jsem si vzpomněla na jiný dost blbý den, zkažený už od rána a o tom budu psát. Nádhera. Celý den jsem tenkrát chodila, jako tělo bez duše, neboť mě večer čekaly třídní schůzky mého syna. Již několik předchozích jsem překonala zdárně svou nepřítomností, ale problémů se nakumulovalo tolik, že jsem byla pozvána téměř osobně téměř všemi učitely (kecám učitelkami). Jako na potvoru mi jely všechny tramvaje, takže jsem u církevní školy v Ostrovní ulici byla o víc než půl hodiny dřív. Měla jsem chuť na cigaretu a chtěla jsem si číst. Sedla jsem si tedy kus od školy na lavičku a začetla se. Najednou cítím, jak se někdo přišoural až ke mně. Nezvedám hlavu a čtu si dál."Paní, prosím vás..." Ani jsem se nepodívala a s očima zabodnutýma do knihy jsem odsekla "Dejte pokoj, nic Vám nedám" v domnění, že je to touha po cigaretě. A najednou slyším "Ty krávo jedna blbá, dej mi prachy nebo ti rozbiju hubu a seberu ti kabelku". Tak to bylo celkem srozumitelné. Rychle jsem zvedla oči od knihy a podívala se na toho řečníka. Jestli jsem měla sebemenší pocit, že ho vyfuckuju, tak pohled do rozbité a ne moc přívětivé tváře člověka s postavou vzrostlé gorily, mě rychle usměrnil. Jako by šlo o naprosto normální věc, vyndala jsem peněženku, dala mu všechny papírové penízky z ní a blbě se zeptala, jestli chce i drobný. Řekl, ať si je nechám a já mu poděkovala.
Na třídní schůzky jsem tedy dorazila rozklepaná a dostatečně přednasraná. Když došlo na to, že zas budeme na něco vybírat peníze, musela jsem usilovně myslet na syna a na to, co by můj (pro ostatní neznalé situace) neadekvátní hysterický záchvat způsobil na jeho již tak mizerné pozici. Mlčela jsem.A bylo mi ze mě smutno.
Tahle příhoda mi ukázala, jaký jsem já to ale statečný a hrdý člověk. Nechám se okrást a ještě poděkuju. Tak si dejte toho Bureše. Ostatně Hladojed je velice pozitivní píseň.

http://www.youtube.com/watch?v=g72BLPtiTZQ

http://www.youtube.com/watch?v=_PSwT9qBKKY&mode=related&search=


 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt