Jdi na obsah Jdi na menu

PLESOVATÉ OBDOBÍ aneb JAK TO BÝVALO U MĚ?

Vzhledem k tomu, že se v naší i přilehlých rodinách začal vytřepávat naftalín z obleků, dá se tušit, že nastala plesová sezóna.
Jak jsou teď stále všichni z mého okolí nedostupní, neboť se v jednom kuse natřásají na plesech všech možných škol a barev, tak sedám stále častěji doma a zase vzpomínám. Za mých sladkých mladých let se člověk na ples dostal až tak nejdřív v sedumnácti. Žádné plesy základních škol a žádné stužkování prváků. Já jsem ten ve třeťáku z bezpečnostních důvodů vynechala. Z bezpečnostních proto, že moje taneční kreace se daly i s tou nejmenší možnou obrazotvorností připodobnit záchvatu šílenství a většinou končily pádem, který byl neodvartitelným potvrzením toho, že parkety jsou skutečně kvalitně navoskovány. Ještě jedna věc pro mne byla velice bolestivá. Když jsem totiž poctivě začala chodit do tanečních, získala jsem dvoje podivné zděděné šaty, které měly jiné proporce než já a byla jsem plná entuziasmu. Ten mne opustil ve chvíli, kdy všichni hoši opustili kurzy a následný taneční výcvik připomínal spíš dovolenou na ostrově Lesbos. Vzhledem k tomu, že jsem nebývala nijak křehká a éterická bytost, padla na mne pokaždé role tanečníka a tudíž jsem kroky i držení poznávala z opačné strany, než by odpovídalo všeobecným znalostem mladé dámy. Nicméně maturitní ples jsem očůrat nemohla, byla jsem donucena jít a dokonce jsem dostala vlastní, nezděděné plesové šaty. Ostatní spolužačky se halily do průhledných nebo lesklých látek a já dorazila v překrásně obrovitém modelu fialkovo bílého s fialovýma kytičkama. Ta látka by na povlečení skutečně byla velice skvostná, ale na mém maturitním plese působila téměř exoticky. Nezbylo tedy, než utopit hned po stužkování svůj žal. Utápěla jsem poctivě a až do samého konce plesu. Nutno říct, že jsem se opravdu dokázala druhý den zjevit ve třídě, usnout, probudit se a odejít se domů vyspat. Nyní se děsím (nebo těším?) na maturiťák naší Báry. Pomalu obhlížím pěkná povlečení a v metrážích závěsovinu a pevná lehátková plátna a nemohu se stále rozhodnout. Plesová sezóna vhání mě do problémů. A obávám se, že mnoho problémů teprve přijde, až samotný ples nastane.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Milena - lépe je šíšat

Já tedy nevím, já se teď natřásám převážně u zkoušek. Ale tanec to někdy je, to jo.

podzemnice neolejná - to mám taky v živé paměti

...na šaty si pamatuju a byly určitě o 150% lepší než moje svatební.A taky si pamatuju, že po takovýhle nějaký akci, ale asi to nebyl maturiťák ste šly s mamkou domů a ty si jí nadávala do....,protože všichni hoši žádali o tanec jí a tebe měli zřejmě za garde...to byly časy

duna - Stužkovák

Šmarjá už si ani nepamatuju, co jsem měla na sobě na maturitním plese, ono to ani nebylo moc důležitý, neb mezi třiceti babama byli v každé třídě maximálně tři kluci (tedy já ani nevím, jestli to byli kluci, byli to prostě knihkupci), ale och, pamatuju si svoji zlatou halenku, co jsem měla k maturitě...

Kontakt