Divotvorný čas


PO DOVOLENÉ aneb OZEĎHLAVOBITÍ

Můj milý deníčku, tohle je teda zase stav mysly( skupenství prchavé)

Ajajajaj. Jak jsem tak měla ten týden dovolené a jak jsem ho tak protrávila v Praze...tak jsem si ho asi zapomněla užít. Pokaždé, když dělám něco normálního (a ne nenormálně ve školství a přilehlých institucích) začnu na všechny ty školy a ústavy a družiny nostalgicky vzpomínat v letním období, kdy bych se válela dva měsíce a nemusela nic dělat. Všechny mně známé vychovatelky, ředitelky, učitelky apod. mi připadají snesitelnější, než pouhých 20 dní dovolené, která zmizí dřív, než se nadechnete. V září si pak spokojeně utřu slzu vyplakanou, za chybějícím měsícem nicnedělání a jsem vděčná, že sedím opuštěná ve své prodejně-pracovně, s nikým celý dlouhý den nepromluvím, že mě pálí oči z přítmí špatného osvětlení a že mám v průměru 8 hodin klidu denně.

Představa něčeho tak zrůdného, jako je například sborovna, konference nebo jen dozor na obědě, či nedej Bože školní výlet....ta mi dává sílu k práci šedé a nudné, celkem dobře ohodnocené a hlavně nelámající mladé stromky. Od té doby, co už zas mám jen jeden měsíc dovolené, nepoužívám kýbl na nervy, ale normálně na vodu, abych mohla vytřít. Co mi ale přijde legrační je, že mi nikdy netekly nervy z těch, co jsem nad nimi "bděla", ale spíš z těch spolubdělců. Nemůžu si pomoct, mám zkrátka dojem, že naše planeta je nebezpečně provrtaná a děravá. Kolik let se Komenský obrací v hrobě? Aby to nakonec nevyfouk těm teroristům.

Jó, takže jsem naštvaná, že už nemám žádnou dovolenou,  že už zase sedím v práci a že mám v hlavě jako v polepšovně a ne a ne se rozhoupat k tomu, abych poctivě pracovala, sleduju hodiny, které jdou , kdoví proč, dozadu místo dopředu a snažím se napsat tenhle blábol. No....asi se vrátím ke vzpomínání...ostatně to by člověk měl udělat dřív, než mu ten Němec sebere všechno. Tak pane Alzheimere, ještě chvíli počkejte, já si něco napíšu a můžeme se začít seznamovat.

Hohó, ale vlastně ono když člověk vzpomíná na dávnodávné doby, vybavují se mu z nich různá zákoutíčka...tak to už se možná ani seznamovat nemusíme. To už se možná známe pane A.

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt