Divotvorný čas


POKAŽENÁ SNÍDANĚ ANGAŽOVANÉHO EXHIBICIONISTY

Ano,ano. Ten exhibicionista jsem já. A kam mě to dovedlo.

http://www.youtube.com/watch?v=4u2GpQzEu3Y

Ano,ano. Ten exhibicionista jsem já. A kam mě to dovedlo. Stala jsem se jedním z mnoha členů Rady rodičů na Smíchovské střední škole průmyslové. Já! Já ,která sice pracovala ve školství, ale přítelem škol se nestala nikdy. Já, která blahořečila vždy na schůzkách na základce aktivitě rodičů spolužáků mých dětí, tak já zvedla ruku. A proč se to stalo? Nevím. V té trapné dvouminutě ticha, kdy po otázce :"Kdo z vás?" paní profesorky na prvních třídních schůzkách všichni provrtávali očima desky stolků, v té trapné chvíli se ve mně musí probudit chuť předvádět se. Ta ruka vyletěla nahoru dřív, než se se mnou poradila, hlavou mi proběhly tváře a profily všech třídních důvěrníků, co znám a už jsem mezi tou sbírkou byla i já. A včera, včera jsem byla na Radě rodičů. A mám to za to. Za prvé jsem ničemu nerozuměla, za druhé jsem pro jistotu provrtávala očima desku stolu po otázce :"Kdo z vás vystřídá naší stávající účetní?" a oči jsem nezvedla ani při dalším nátlaku :"No, někdo z vás nových". Hu. Asi úplně zbytečně se utěšuju, že je to jen na rok. Je to na čtyři roky, co si budem nalhávat. Nebudu asi ani nadále ničemu rozumět a jediné, co se mi možná povede, že si zapamatuju nějaké jméno. Sranda bude, až ty nesrozumitelnosti budu před lavicemi recitovat na začátku třídních schůzek ostatním rodičům.

Dnes ráno jsem se chtěla odměnit, za svou statečnost a blbost. Dostala jsem chuť dát si ráno ke kávě v práci chlébíčky. Natěšeně jsem běžela z domu o deset minut dřív, počkala až u nás otevřou lahůdky, vběhla dovnitř a......saláty, saláty...."Prosím vás, máte chlebíčky?". Udělalo se mi smutno. Udělalo se mi dřív, než na mě začala prodavačka štěkat :"No, když musim prodávat, nemůžu asi dělat chlebíčky, že jo?"

Chtělo se mi skoro brečet. Stála jsem úplně zbytečně pitomých pět minut na stanici, vidina příjemné snídaně v troskách, v tašce klasicky deset deka junioru a dva rohlíky, poprchávalo a byla zima. Blbá, blbá, blbá prodavačka. Kdyby vona věděla, na koho po ránu takhle řve. Dyť já jsem vlastně jako funkcionář, no ne?

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt