Divotvorný čas


PRÍMA DEN MĚL POKRAČOVÁNÍ

Znáte to (doufám) taky, že cizí neštěstí tak nějak zhodnotí vaše štěstí?

Znáte to (doufám) taky, že cizí neštěstí tak nějak zhodnotí vaše štěstí?

Jen co jsem dojela autobusem na Smíchovské nádraží a metrem k Andělu, hledala jsem už očima svého synáčka Večerníčka. Kdepak asi stojí a rozdává své letáčky. Stál tam a měl takový podivný neučesaný účes. Jen co mě zahlédl, tak spustil lament o tom, jak má strašný den. A měl. Tím pádem se ten můj den tak krásně  zakončil, protože mi bylo jasné, že jsem se nespletla, že Večerníček ho měl blbý a já dobrý. Šel před prací venčit psa, ale šel bez klíčů a bez mobilu. Když tedy došel se psem do práce, šéf mu našeho nervově labilního rozmazlenečka uschoval v jedné místnosti a Honzu začalo žrát svědomí, že po pěti hodinách bude Dany už asi totálně psychicky na dně. Honzův kamarád ( a určitě budoucí spisovatel) se za ním zašel podívat, vysvobodil Honzu z tíže výčitek svědomí a nešeho blbíska z vězení. Odpoledne strávil s naším nevychovanýmn Daníkem na Petříně. Neštěstí nikdy nechodí samo (jako policajti) a tak Honzu, jen co se mu ulevilo, že to všechno dobře dopadlo, při tom rozdávání letáků, posral holub na hlavu.

Když jsem ho tedy já zastihla u Anděla, byl psychicky velmi zesláblý, dosychaly mu vlasy umyté v umyvadle jeho šéfa, měl náladu pod psa a mně se ta moje dnešní tak úžasně zvedla, protože tohle bylo jasné potvrzení toho, že to byl hodně dobrý den.

http://sanctuary.xixao.com/2007/08/28/ppd/#more-33 a hele že vůbec nekecam.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt