Divotvorný čas


ŘETĚZOVÉ DOPISY ŠTĚSTÍ aneb BOŽE, DEJ MI SVOU MEILOVOU ADRESU, PROSÍM

Pořád mi chybělo ještě nějaké téma na napsání celého příspěvku. Několik připitomělých andělíčků v mé meilové schránce a pár slibů štěstí do deseti minut po teroristickém útoku na meilové schránky mých nejbližších mě pomohlo najít vhodné chybějící téma.

http://www.youtube.com/watch?v=P7MPW1uHgCc

Celé dva dny chci konečně zas něco napsat, ale můj arzenál nápadů je na dně. Jediným opravdovým gólem mi přišlo být, že jsem si psala s panem premiérem. Za prvé mi jeho odpověď ale dala trochu vtipně na prdel a tak kvůli svému image se o tomto rozepisovat nebudu, za druhé si to můžete najít na Topolánkově blogánku (http://www.topolanek.cz/) a za třetí byla ta odpověď tak vtipná a briskní, že ho nepodezírám, že se namáhal odpovědět sám. Nicméně trvám na tom, co jsem psala, že mu posílám jeho nezapomenutelné gesto a že se za něho stydím. To je ale prostě úplně stejně pitomé téma, jako zdražení rohlíků, másla, mléka a diskuze o tom zda stavět či nestavět na Letné knihovnu podobnou zbořenému termitišti natřenému na zeleno. Proto opouštím tato témata vhodná leda tak pro Václava Moravce nebo pro večerní žhavou diskuzi tatíků v naší místní nelibé hospodě.
Dneska se ale probudila má múza (je stará, dislektická, má revma v kolenou a nechutný kuřácký kašel, ale je moje a já jí mám ráda). Ráno (v poledne, jak jinak) jsem otevřela svůj meil a zjistila, že mám tři zprávy. Podezírat čtenáře mých stránek, že se obtěžovali napsat sebesprostější vzkaz, to ani nemá cenu a když jsem zahlédla, že mi meily přišly od mé úžasné karamádky, hned jsem se na ně vrhla. Ne, nic mi nepotřebovala napsat. Z prvního meilu na mě vyskakovaly přecitlivěle milé nápisy a dojemné obrázky, další mě přesvědčoval o možnosti získat štěstí do deseti minut. To štěstí přinese jakási kočička v klobouku umně vyvedená pomocí diakritických znamínek a třetí meil už jsem neměla chuť ani dál studovat. Jen jsem tak seděla a přemýšlela o tom, co vede jinak bezvadný lidi, který jsou chytrý, talentovaný, třeba umí namalovat obraz...co je vede k tomu posílat po světě takový ubohosti. Copak může někdo doopravdy věřit, že vyhraje první ve sportce, když pošle dál deseti lidem a pomře mu příbuzenstvo, když nepošle? Myslim, že kdyby otázka štěstí a neštěstí lidí, šla řešit tak snadno touto elektronickou formou, tak by nám snad Pán Bůh dal svou meilovou adresu, nemuselo by se už ani chodit do kostela a značně by se otázka různých našich splněných přání zrychlila. Jelikož žádnou meilovou adresu nemá, nemá ani blog (jako Topolánek) ani stránky (ehm...jako já), tak prostě asi nechce být těmi našimi přáníčky až tak moc obtěžován. A proto se my, nehodní lidičkové obtěžujeme navzájem a posíláme si tak neuvěřitelné trotloviny, že si až říkám, jestli to mohl vymyslet vůbec člověk. Úplně vidím toho hajzlíka, co sedí na začátku takového řetězu splněných přání. Vymýšlí tu kravinu a baví se tím, kolik nachytá lidí. Já bych se takhle ale moc nepobavila. Připadá mi to podobný mojí dětský touze zúčastnit se vlastního pohřbu. Tolik jsem si o tom nasnila a falírovala mi tam jen jedna maličkost, totiž že budu-li mrtva, moc toho stejně neuvidim. Stejný to teda asi je s tím, že anonymně vyšlete takovou kravinu do světa, ale nakonec se tím vlastně ani nemůžete dostatečně pobavit. Pobavit by se mohl leda tak pan B.Gates, pokud by formou takové blbosti začal zjišťovat kdo má a kdo nemá právo používat jeho prográmky. Ale jak kdo chcete. Otevírejte si to, posílejte dál, mě je to jedno....já viděl Rychlé šípy(řekl by Tlouštík).
Ale teď mám radost, protože karamádka mi opravdu i napsala a to jsem ráda a napadla mě jedna věc. Když od někoho dostanete dopis štěstí, co takhle místo toho, že ho pošlete padesáti lidem, co takhle napsat tomu, kdo vám ho poslal? Třeba je to váš přítel a nemá odvahu říct...Pomoc, potřebuju tě. Třeba je to někdo z rodiny a vás by mělo zarazit, že rozesílá volání po štěstí. Co kdybychom si uměli zase trochu navzájem pomáhat. Na tom přece není nic mystického a ani namáhavého. Je to o něco méně, než řešení globálního oteplování, hladomoru v Africe a války na středním východě, ale ruku na srdce, co z toho zmíněného dokážeme každý sám změnit? Přemýšlíme o velikých věcech a zapomínáme na své malé milé okolí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt