Divotvorný čas


SNY A NOČNÍ MŮRY A JINÝ HMYZ

Sny považuju za tajemno číslo 1, protože jsou téměř noc co noc a někdy je to opravdu tajemné

ObrazekSNY O SCHODECH

Na to mě přivedlo povídání na stránkách mé sestry milované a šikovné...:-) doufám, že to čteš

Ne, začnu normálně znova. Nikdy se mi nezdálo, že bych šla ze schodů dolů. K tomu jsem měla jiné a o poznání horší sny, ale to až později. Od malinka mě tenhle sen trápí. I dnes si ho sem tam zopakuju. Nevím, co by o něm řekla psychoanalýza, ale prostě celý dlouhý sen šlapu nahoru po schodech. Když už jsem skoro úplně nahoře, objeví se další schody a tak šlapu dál. A když už jsem skoro nahoře, objeví se další schody a tak šlapu dál.........................už chápete? Je to nekonečné a šílené.

Přemýšlela jsem o tom a trochu mi to připomíná sám život. Nebo přání, za ktzerými se člověk žene a když jsou splněna, hned má další......nevím.

SNY O PADÁNÍ

A jsme u toho. Dolů po schodech jsem nikdy nešla, ale zato jsem mnohokrát padala z výšky. A dopadla. Nedalo se probudit, dokud pád nebyl dokončen. Napsala jsem o tom básničku, která se jmenuje NUSELSKÝ SEN

Hrůza!!!!

Padáááám!!!!

Bože!

Letím hlavou dolůůů!

Svět je vzhůru nohama!!

Blíží se ke mně šííílenou rrrychlostííí!

Padáááám!!!

Vzduch ssssviští!!!!

Jsem nula milimetrů nad slamníkem.

Padááááám!!!

Blížím se k chodníku!!

Plácne mě vší silou do hlevy!

Vím to!!!

Dopadááááám!!

Hrůza probíhá jako cuknutí

každou buňkou mého těla.

Úleva....ležím...BYL TO SEN!

Ale co až jednou budu padat opravdu?

( Pan Bublák zvaný Bubák ze Strašidelného electric bandu tomu říká "skočit si pro něco do Nuslí"

tTak tohle je jeden z dost ošklivých snů které mívám, ale to nejhorší teprve přijde

NOČNÍ MĚSTO,TRAMVAJ A AUTOBUS

Toulám se nočním opuštěným ošklivým městem. Potkávám různé lidi, co už většinou nežijí a mám výčitky svědomí, že jsem si myslela, že jsou mrtví(a samozřejmě ve skutečnosti jsou) a nenavštěvuju je. A pak někam jedu. Někdy jedu tramvají a jindy autobusem, jedu špatně, dojedu na bahnité pole na kraji města, fučí tam vítr a já čekám strašně dlouho na další spojení. Mezitím mi někdo něco ukradne nebo něco ztratím. Pak cestuji zpět do města a končím dole. To město je totiž celé dokopce. Dole je ale pokaždé pouť a kolotoče. A to je ta nejmorbidnější a nejpokojnější část snu.

Zkrátka trenhle sen se nedá popsat, nedá namalovat a nedá snít.

 

Portrét

Kontakt