Divotvorný čas


TAK CO JE NOVÉHO aneb S ÚSMĚVEM IDIOTA

Poklidný víkend, kdy mě nevím proč nakonec postihla špatná nálada je za námi a tak jen mohu sedět a myslet na to, co všechno už zas patří do kategorie bylo a nebo spíš do kategorie pátá cenová skupina.

http://www.youtube.com/watch?v=hs3qQNpMJgA

V pátek to byl divoký den zakončený zjištěním, že nebudu sama doma, anýbrž bude doma další díl seriálu Stůně celá rodina. Lehla jsem si tedy s knihou ve snaze vymyslet plán, jak si ten víkend postavit a vytuhla jsem do naprostého bezvědomí. V sobotu ráno (na sobotu to bylo skutečně brzy ráno- haha deset hodin bylo a můžete klidně závidět), jsem prokoukla jedním a po deseti minutách i druhým okem a křepce vyskočila uvařit si dvě ranní kávy ( do každé nohy jednu) a nastal normální kolotoč praní a vaření. Spěchala jsem, neboť plán s kamarádkou Milenou zněl...odpoledne se u Mileny vyrábějí krabice na klobouky. Jsem pro každou špatnost a tak jsem odpracovala povinné rajóny v nepovinně krátkém čase a hurá na Zličín. Milena je přítel největší a tak nejenže mě uvítala u metra s batůžkem plným lahváčků a s chlebem na topinky, ale měla pro mě v kapse banánek v čokoládě. To byla opravdu předzvěst velice nadějného sobotního odpoledne. Cestou k jejímu domovu jsme kecaly, kouřily a probíraly spoustu holčičích a velice důležitých věcí. U Mileny doma jsem se seznámila s druhým členem její rodiny, tedy s kočičkou Bělinkou. Bělinka je úžasný tvoreček, je bílá jako ten nejčistější lední medvěd a hraje báječně fotbal se zátkami od piva. Po příchodu jsme okamžitě skoukly, máme-li opravdu vše, co na krabice potřebujeme a práci jsme zahájily asi tak čtyř...né-li pětihodinovým hodováním. Milena mimo báječných topinek připravila bulharskou specialitu (protože je specialista na Bulharsko) a já bohužek nevím, jak se to doopravdy jmenuje, ale myslím, že tomu říkala kebabčata. Seděly jsme u stolu, jedly, srkaly pivko a jedly. Když už hrozilo, že opravdu pukneme, a že nestihneme ani Ň, tak jsme poslední hodinu udělaly jednu půlku jedné krabice. To bylo trochu blbé, neboť Milena je fajnšmekr na klobouky a má těch skvostných relikvií docela dost. Krabice jsou nutné, protože Bělinka je také fajnšmekr na klobouky a hrozí kloboukům docela solidní újma. Ten, kterému jsme dělaly domeček v sobotu na sobě měl (snad ještě má) ptáčky a to Bělinku docela probralo z letargie a stala se velice hyperaktivním lovcem. Ptáček je ptáček a jste-li kočka, pak dvojnásob. Domů jsem dorazila v ohromně příjemné náladě. Trochu to dost pokazilo, že jsem dostala vynadáno, jako malý Jarda za to, že uklízím nádobí a řachtám. A tady bych viděla ten moment, kdy klesl můj náladoměr pod nulu.  Neděle tedy proběhla v mém případě v poněkud sklíčené náladě a nemohu říct, že by to přešlo. Sice jsem navštívila maminku s kyticí růžiček a lahvinkou Chardonaie, protože měla narozeniny, ale vše bylo zmatené a já byla večer už úplně hotová. Zapálila jsem svíčky a uvařila si s Honzou Tuareg (to je čaj) a pak jsem vydýchávala tu svou blbou náladu (už vím pane Havel, jak jste se musel blbě cítit s tak blbou náladou), až  jsem z toho usnula. Je listopad, všude stojí u obchoďáků štafle a všude se začíná vánočně zdobit a já opět ani tento rok nemám připravenou plnou skříň dárečků průběžně nakupovaných celý rok. A pokaždé si to vánoce co vánoce dávám za úkol. Nemám nic a nevím, co bych tak asi komu kde a jak a hlavně za co vyčuchala zajímavého. Je listopad a stromy plešatí a už je docela zima a já dočetla všechny nepřečtené knihy a budu muset navštívit městskou knihovnu a něco si zapůjčit a budu se muset zase nějak postarat, aby blabá nálada odešla a abych se zas usmívala. Tak se totiž po světě chodí nejlíp...s úsměvem idiota.
 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt