Divotvorný čas


VELMI MNOHO NOVÉHO aneb RÁČIŠ NÁM TO ZACHOVÁNO BÝTI


Ano ano, určitě poslechněte, případně ohdnoťte, zanechte kapele vzkaz a buďte happy
http://bandzone.cz/kopecsisek

Takže co se stalo od pondělí nového? Tomu by jeden ani nevěřil, kdyby se to nestalo jemu. Honza změnil školu. Jo. Během jednoho týdne. Můžou si za to nepříjemní profesoři. Takže-profesoři, prosím vás, bacha, buďte příjemní, protože co si budem povídat, ona za každým vaším studentem stojí jistá státem přidělená částka peněz a vy byste mohli o tu částku školu připravit. Honza bude asi velice spokojen a já budu taky velice spokojena, protože z nějakého nepochopitelného důvodu docela nesnáším, když mi někdo vandruje do někoho z rodiny. Stihl odejít dokonce tak vtipně, že jsem už nemusela být účastna další (mě nesrozumitelné) Rady rodičů. Celé to tím názvem připomíná indiánský potlach. Takže to je první veliká novota. Ta druhá, ta byla již vypíchnuta v perexu (se tady tomu předskokanskému okýnku tak říká, mě to připomíná praní, ale vy vzdělanější budete asi vědět o co jde). Kopec šišek má na bandzone další dva songy. Jeden je dokonce krásnou milostnou baladou. No a ta třetí novota je, že já mám novou kytaru. Vzhledem k tomu, že pracuju teprve nějakých dvacetčtyři a půl roku svýho života, tak to není žádný luxus, ale přeci jen jsem malinko posunula úroveň našich kytar směrem nahoru. Roky jsem měla takovou rádoby španělku, která měla poloviční velikost (prsty se mi nevešly tři do jednoho pražce) a vcelku ucházející zvuk. Půjčila jsem jí mamince a ona jí (duše moje dobrá) dala sousedce pro dcerku. Když zahlédla žal a bol v mé tváři ( to celé se událo ne v mých osmnácti, ale v mých čtyřiceti) sehnala mi jinou. Získala jí od jakéhosi Ukrajince a ta kytara má všechny zápory, jaké si jen umíte představit. Z jejího tělo si snadno zapíchnetet třísku, o pražce se při neopatrném pohybu pořežete, než utáhnete strunu, praskne vám sval v ruce a pokud se jí podaří naladit, stejně nedokážete hrát dlouho, neboť struny jsou tak štítivě vysoko, že vám dřív prožíznou prst, než vyloudíte znělý akord. Materiál na tuto obdivuhodnou kytaru bych hledala mezi bedýnkami na zeleninu. Pomalu už jsem myslela, že si nikdy nezahraju. Najednou se mi ale stalo, že jsem sehnala za mě únosnou cenu kytaru, na kterou jde hrát, ze které nelezou třísky a která má i rezonanci a zvuk. Budu jí říkat Valérie a týden zázraků, na památku tohoto zázračného týdne (familiérně to zjracuji na Val).Teď už jen aby Kopec šišek zveřejnil své texty a mohu začít rodině lézt na nervy. Vlastně...ne jen rodině (bydlíme přeci v paneláku) více rodinám. Tomuhle týdnu bych tedy s úsměvem řekla týden velice šťastný a příjemný. Jenže jakmile já to řeknu, tak se to může celé otočit a pokazit. Takže radši pšššt.
 

Portrét

Kontakt