Divotvorný čas


ZIMNÍ SPÁNEK

Zima mě nebaví,protože nemám na nic čas

Zima pro mě osobně není nic moc. Když je zima, tak dny utíkají moc rychle a já nic nestíhám.Někdy si po práci na chvilku lehnu, jen tak pro relaxaci, usnu, za hodinu se vzbudím a nevím, je-li ještě dneska nebo už zítra. Nevím, mám-li jít vařit večeři nebo se vydat už do práce. Za tmy do práce, za tmy z práce. Raz dva raz dva...............To není žádný život.Kdyby tak existoval pro lidi zimní spánek. To by bylo něco.Pro mě by mohl začínat Silvestrem a pokračovat do konce února. Obložila bych si postel vším, na co v zimě nemám čas . Byly by tam rozmalované obrázky i prázdá plátýnka, barvy. Byly by tam knihy, hlavně ty tlusté, co je nemám kdy přečíst a stýská se mi po nich. I poezie. Tu bych si nechala až na tu nejodpočinutější chvilku. Byly by tam sešity a pera a psací stroj a spousta filmů, které chci vidět znovu nebo úplně poprvé  a spousta kartonů cigaret a barely nechladnoucí kávy. Nechyběly by krabice starých dopisů a ještě starších fotek. A rumové pralkinky a kvalitní červené víno, co jsou po něm smysluplné sny. Ještě by tam byly huňaté ponožky a medvídek olysaný plyšáček a....................a už vím, proč lidé nemají zimní spánek. Máme malé nory a veliké nároky. Nebo aspoň já. Takže tohle všechno, kromě medvídka olysalého plyšáčka a huňatých ponožek musí počkat. Až bude jaro a až začne být dlouho světlo a až budu dělat i jiné krásné věci. Ty které patří ke světlu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:
Nadpis:
Text:

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Portrét

Kontakt